čtvrtek 29. září 2016

Posledních 19 hodin v hotelu

Zdravím všechny.
Ačkoliv je to neuvěřitelné za pár hodin odjíždím z tohoto úžasného místa nabitého velmi optimistickými lidmi. To že jsem dostala možnost být tu sama je něco nepředstavitelného. Nikdy jsem si nemyslela, že se někdy ocitnu v pouhých 16ti letech sama bez kamarádů a bez rodiny. Nemyslela jsem si, že tak brzy zažiji cestu letadlem, kdy vedle mě sedí na místě 13B dočista neznámý člověk, mamka z dcerou, kterou jsem tedy z místa u okýnka musela vyhnat, to musím přiznat.
Proč se mi to tu nechce opustit?
Jako každý jiný člověk se rád opaluji na sluníčku a u moře, kde jsem se nakonec ani jednou nevykoupala. Ale dnes poprvé a naposledy tam půjdu. Moře je totiž poměrně dost studené, stejně jako večery, kdy už je potřeba si navléci nějaký ten pletený cardigan.
Hlavní důvod proč nechci zpět je to, že zde se nic neřeší. Když jdete po ulici, tak se každý s každým zná. V České Republice se každý s každým nesnáši a mnohdy k tomu není ani důvod.
Právě teď si jdu vychutnat posledních pár hodin před odjezdem.



*a co dělají animátoři když se nudí
Vyhodí stávající barmany a začnou rozdávat pití


Share:

0 komentářů:

Okomentovat