neděle 12. února 2017

Čísla, která mě pronásledují (věková omezení)

Každý má vlastní číslo, které ho stále pronásledujej a je, jako černý mrak negativní enerie.U mě je to číslo 18. Pronásleduje mě všude a ví o mě všechno, jako můj největší nepřítel. Všude kam se podívám je tam 18ct. Ať se podívám na stranu práce, ať se podívám na stranu vztah, ať se podívám na stranu štěstí. Nemyslela jsem si, že bude až tak velká diskriminace společná s číslem 18ct. 
Strana práce. Každý student si chce najít slušnou brigádu, která nezahrnuje každodenní buzerování od bílých košilích a každodenní otročinu od společnosti Mc’Donalds. Zaměstatci mc jsou takový novodobý, lépe žijící otroci, ikdyž s otroctvím v minulé době se to porovnávat nemůže. Za práci sice dostanou peníze, ale za to co udělali by zasloužili daleko více než ubohých 85Kč na hodiny. Řekne se: „Jej 85Kč to je hodně“ ale když si vezmete dělat otročinu v Mc 40 hodin a za to dostat 3200kč je docela šok. V dnešní době jsou vážně jedny z největších otroků brigádnící pracující v levných a nezdravých fastfoodech, které přesto tak milujeme.
Pokaždé když se podívám na fajnbrigady.cz tak u poloviny nabízených brigád není udán věk, ikdyž společnost nabízející brigádu chce jistě 18+. Zjevně čekají, že na to příjdeme sami, na což přijdeme a dolehne na nás pocot diskriminace. Na brigádu asistent u obavení mi ani šlusně neodpoveděli, že nemají zájem a jejich ignorace pokračuje stále po necelých 2týdnech. Dost smutné. A ještě více smutné je, že splňuji všechny podmínky, tedy až na proklaté číslo 18ct. Vezměte si, že je i poměrně dost jedinců, kteří ve věku 18ct jsou dalkeo více schopnější a inteligentnější než jmenované 18ctky a 20ctky.
Strana štěstí. Opět mě pronásleduje číslo 18ct. Tentokrát číslo 18ct spočívá v řidičském průkazu. Jedna z mála věcí co mě opravdu baví, naplňuje můj život. V autech se vyžívám a opět to ničí číslo 18ct. A další číslo jako například 120. Počet kilometrů, které jsou omezeny v rychlosti. Na co mít nadupaného mustanga, když ho nemáte ani kde pořádně vytůrovat, leda by jste měli vlastní okruh za pár bezvýznamných milionů, které ovšem nemáte ani ve svých snech.  
O vztahu ani nelze mluvit. Je to daleko složitější než se zdá. Je to zbytečné. Raději nechám jen svůj mozek litovat to, že o tom ví. 
Proč vlastně jsou různá taková omezení? Většina lidí, která splňují číslo jsou vlastně ve skutečnosti chováním děti a ti kteří číslo nesplňují jsou údajně jako ostatní se stejným číslem, ačkoliv jsou ale naprosto odlišní třeba já. Mě jako 16ctku hází do jednoho pytle. Každý si o mě myslí, že jsem namyšlená jen proto, že mám dost odlišné zájmy a nestojím o to mít 1000 přátel se kterými si nemám co říct. Nepočítám tedy nejznámějí sociální síť facebook. Kdo ví , třeba budu mít jednou na facebooku i druhého dost nenáviděného a také dost milovaného Justina Biebra, jako třeba  Timmy White a nebo druhého, spíše milovaného Alana Walkera a jeho song podobnému slavnému Faded, který mi poměrně už dost vadí. Kdo jednou zkusil být opravdu „vybledlí“. Hádám, že tak 30% lidí, co song vlastně poslouchají. 
Tenhle celý příspěvek je o číslech. O číslech co nás pronádledují. 
Číslo 75 si říká „takže černou rakev nebo bude lepší se nechat zpopepnit, a jaké kytky bych chtěl na hrob“ číslo očekává konec.
Číslo 70 znamená že okolí říkám něco o čem nemám páru, ale vím, že je to pravda. 
Číslo 65 si říká „přeci na ty 2 zastávky nebudu stát. Vyženu támhletu slečnu co jede až na konečnou“.
Číslo 50 pro ženy platí menopauza. Návaly horka, jako v Dubaji, ve které jsem nebyla, ale plánuji cestu tam.
Číslo 18 je číslo kdy jedny starosti odcházejí a druhé přícházejí. Starosti rázu jménem osamostatnění a řidičák. A samozřejmně ty slavné brigády, abychom vlastně měli na rohlíky. 
Číslo 15 znamená jupí může být sex. Ikdyž většina se sexem vlastně začíná v 16cti. Je to podle mě rozumější. Ikdyž jen o rok.

A jaké číslo pronásleduje vás? 
Share:

4 komentáře:

  1. Jsem ráda že si můžu pocist občas i trošku kontroverznější články... Díky moc za to!

    OdpovědětVymazat
  2. Taky jsem byla taková a myslela si, že vím všechno. Ve skutečnosti ty hranice jsou, protože prostě musí být. Kdyby nebyly hranice, které dělí naše jednotlivé části života, co by pak s námi bylo? Byly by tu malé děti, co řídí auťáky, protože je nebaví hrát si s miniaturami, byly by tu nezletilé matky a neexistoval by zákon proti zneužívání dětí, protože by žádná hranice neexistovala. Alkohol by byl dostupný všem (neříkám, že už teď není).

    Chápu, že tě baví věnovat se autům a mrzí tě, že ještě nemůžeš řídit. Díky svému věku máš však ještě další dva roky na to své vědomosti vypilovat a zlepšit tak, abys mohla mít řidičák bez problému. :)

    Budu držet palce. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Je pravda, že nás čísla hodně ovlivňují. Když jsem byla mladší, čekala jsem strašně na své 15. narozeniny, abych si konečně mohla dát piercing a obarvit vlasy, ale co by se stalo, kdybych to udělala dřív? Myslím, že nic :) Asi je to trochu dáno společností a "nepsanými pravidly". Když jsem měla před 18. narozeninami, říkala jsem si, že už konečně budu oficiálně dospělá (ale kdy je člověk doopravdy dospěly?), teď, ve svých 20 se mi nezdá, že by ten "přelomový rok" ovlivnil můj život. Stále jsem student, stále bydlím s rodiči.

    Je to zajímavá úvaha :)
    http://hermator.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  4. Časem přijdeš na to, že věkové omezení k něčemu je. ;)
    Doufám, že přijdeš i na to, jak spát číslovky.

    OdpovědětVymazat