sobota 29. října 2016

Pocit z nemoci jménem DOBRODRUŽSTVÍ | Vánoční svátky

Zdravím všechny

Za pár dní je tu halloween, ale i tak už myslím na vánoce. Nevím jak vy, ale já jsem si minulý rok slíbila, že tyto vánoce rozhodně v České republice nezůstanu. Každý rok ten stejný  stereotyp. O silvestru si jen přiťukneme a s mamkou se podíváme ven na ohňostroj, ale rozhodně žádné vzrůšo to není. 
Jaké tedy budou tyto vánoce, to opravdu nevím, ale snažím se najít letenky, co nejlevněji. Co si budeme namlouvat, ale Mc opravdu moc nevydělává. Za tu otročinu ty peníze vážně za nic nestojí. Každopádně zatím vede BRUSSEL. Letěli bychom 31.prosince a myslím, že by to bylo opravdu zajímavé :)
Uvidíme, jak to vše dopadne. Já každopádně doufám, že rodiče to kamarádce dovolí. Upřímně sama bych tam také mohla letět, ale co dělat někde, kde nikoho neznáte.


(Mate už take "naplánované" vánoční svátky?)
Každopádně by byl i vlog, abych tento blog oživila

Share:

pátek 21. října 2016

Skupinka lidí pátrající po opuštěných budovách

Zdravím všechny.
Ve světě amerického youtubu se stalo obrovským trendem navštěnování opuštěných komplexů jako je například nemocnice, psychiatrická léčebna nebo laboratoř. Zkrátka budovy, které jsou již pár let zpustlé a dávno neobývané.
Ale proč je takový to trend pouze v Americe? Dnes jsem se rozhodla, že tento trend přesunu také na českou youtube scénu. Módních, kecacích, beauty vlogů a Mishkových šílenostech mám už dost, je to totiž na internetu všude, tak proč nezaložit YouTube kanál, co se bude zabývat takovými to místy.
Mám už pár tipů na určité komplexy, ale chci začít zlehka. Ze začátku nějaké domy a potom velký projekt na který se chci připravit a to "Nemocnice u Prahy". Chci se dozvědět něco o stavu té budovy, na co sloužila, její historii a taky zajistit si nějakou bezpečnost. 
Každopádně nechci místa navštěvovat sama, což znamená, že si hledám jakousi crew na objevování.. A hledám název.. Snadno zapamatovatelný a vystihující naši "práci". 
Na tuto formu videa/blogu jsem přišla na kanálu The Proper People a na instagramu The Proper People který je naprosto úžasný a doporučuji se na něj podívat. Fotky, které přidávají opravdu berou dech.
Dneska jsem se byla podívat na továrnu ve které byl stále běžící generátor, ale s bílými AirMaxy a dámskou kabelkou vážně na takové to výpravy jít nehodlám.


(Nepřidá se někdo :-)


Share:

sobota 1. října 2016

Světem jazyků | Týden 1

Zdravím všechny.
Angličtina vládne světem, což už jistě všichni víme. Potkáváme ji běžně na ulicích díky turiskům, kteří se kochají památkami v Praze. Někdy vás zastaví a zeptají se vás na cestu či potřebují poradit s lístkem v autobuse.
Ale co taková němčina, řečtina, ruština, italština, číňština, japonština, francouzština, španělština, arabština, čeština, slovenština a další spouta jazyků, o kterých ani nevíme, že existují.
Osobně mým největším snem je arabština a také jazyk, který mrtvý a věděcký a je to latina.
Arabština na jako jazyk je opravdu náročný. Každé písmeno se píše podle toho kde stojí a navíc je zde mnoho typů tohoto jazyka. Turecká arabština, Tuniská arabština a Saúdská arabština a také je rozdíl mezi spisovnou a nespisovnou. 
٨
8
thamánija
ثمانية

Já se rozhodla naučit španělštinu s francouzštinou.

Španělština
Se španělštinou jsem začla na střední škola. Umím opravdu pár základních slov, ale co je podle mě u většiny jazyků důležité, tak to je výslovnost. Moc dobře vím co se vyslovuje a co ne. Například se nevyslovuje H, takže místo hasta je to pouze asta - asta la vista 
Ale podobně jako u arabštiny je španělšina jiné podle země. Například Mexiko a Španělsko.

Francouzština
Tak to je opravdu moc krásný jazyk. Slyšet slovo miluji tě by chtěla slyšet podle mého drtivá většina žen. Nebo alespoň žádost o ruku na romantickém místě ve Francii. QUI také to s francouzštinou souvísí. Francouzským jazykem se mluví v dost zemí. Každoročně jezdím na Tuniska, kde francouzština je poviným jazykem, kde se učí snad od 6 třídy, jestli si to dobře pamatuji. Od 6 třídy se učí francouzštinu a co jsem se ptala, tak plynule se tento jazyk naučili do 15ti let díky častému používání v hotelu. 
U francoužtiny opravdu neznám ani výslovnost, což je to nejdůležitější, takže se ji budu učit opravdu od nuly a budu doufat, že se mi nebude nikdo smát když si spletu "mírně" výslovnost slova.

Týden 1 
Na první stránku na dnes koupené sešity, které se mi opravdu hodně líbí jsem si napsala část nějaké písničky v jazyce, na který se sešit určen. Ve španělštině je to Duele el corazon což je opravdu moc pěkná píseň. Já ji pochopila tak, že je to o neobětované lásce, pokud si to tedy s něčím nepletu, což se mi bohužel dost stává.
Ve francouzském sešitě si utrhla svoje čestné místo Sapés comme jamais což si chci později přeložit sama. Ale proč jsem si ji vybrala. Spojuje mě ani nevím čím. Je pro mě vyjímečná, možná tím, že vlastně existuje. 

Takže toto byl takový počátek nekonečného příběhu mých spletených slov.



A jaký se váš názor na jazyky?
Kolik a jaké jazyky se učíte? Jak vám to jde?


Share:

čtvrtek 29. září 2016

Posledních 19 hodin v hotelu

Zdravím všechny.
Ačkoliv je to neuvěřitelné za pár hodin odjíždím z tohoto úžasného místa nabitého velmi optimistickými lidmi. To že jsem dostala možnost být tu sama je něco nepředstavitelného. Nikdy jsem si nemyslela, že se někdy ocitnu v pouhých 16ti letech sama bez kamarádů a bez rodiny. Nemyslela jsem si, že tak brzy zažiji cestu letadlem, kdy vedle mě sedí na místě 13B dočista neznámý člověk, mamka z dcerou, kterou jsem tedy z místa u okýnka musela vyhnat, to musím přiznat.
Proč se mi to tu nechce opustit?
Jako každý jiný člověk se rád opaluji na sluníčku a u moře, kde jsem se nakonec ani jednou nevykoupala. Ale dnes poprvé a naposledy tam půjdu. Moře je totiž poměrně dost studené, stejně jako večery, kdy už je potřeba si navléci nějaký ten pletený cardigan.
Hlavní důvod proč nechci zpět je to, že zde se nic neřeší. Když jdete po ulici, tak se každý s každým zná. V České Republice se každý s každým nesnáši a mnohdy k tomu není ani důvod.
Právě teď si jdu vychutnat posledních pár hodin před odjezdem.



*a co dělají animátoři když se nudí
Vyhodí stávající barmany a začnou rozdávat pití


Share:

sobota 24. září 2016

30•stupňů ~ Tomu říkám paráda

Zdravím všechny ze sluného Zarzisu, který patří po Tunis.
Tady je právě 30stupňů a je to tady vážně úžasné. Žádný stres a žádný stereotyp. Pokud nepočítám válení na lehátku a slunění. 
Dnes v noci jsem se upřímně moc nevyspala. Tím že mám večwrní zábavu prakticky přímo pod balkónem je to těžké. Šla jsem spát v 19 hodin. Celou to dobu jsem byla v takovém spánku, že spíš, ale zároveň vnímáš. Alespoň mám místo jedno lůžkového pokoje dvou lůžkový.. Usnala jsem tedy až ve 21 hodin a spala jsem asi až do 11 hodin. Ve čtvrtek jsem vstávala kvůli škole v 5 hodin a včera jsem nespala vůbec, díky odletu v 6:25..  


*o tom jak to probíhalo na letišti v celní zóně se dozvíte v dalším příspěvku

Share:

pátek 23. září 2016

Sedím a užívám si dobrou kávu

Zdravím všechny.
Právě sedím v Coste už odbavená s místem 13A. Letadlo mi letí v 6:25 a tak si pomalu usrkávám doušky lahodné kávy a vedle mě sedí mamka co surfuje na internetu..
Jsem tu už od 2:30. Miluji trávení času na letišti a to, i když jsem chodím i do práce. Nemůžu si pomoci. Je tady pro mě jakýsi klid, i když ve skutečnosti je tady děsné rušno.
Stále nemohu uvěřit, že zhruba za 5 hodin jsem na Djerbě. Čeká mě ještě mezipřistání v Monastiru na které se těším. Minule jsem si jej vychutnat nemohla. Vypila jsem dost kávy a vůbec nejedla, takže celý let spočíval v tom, že jsem svůj zrak měla stále na blicím pytlíku společnosti Travel Service. Dnes si to chci vynahradit. Koupila jsem si 2 quiche z pekárny Paul na Chodově. V ranních hodinách Paul na letišti otevírá až v 7:00 což se zhruba já budu nacházet kdesi nad Rakouskem.
Ranní lety jsou opravdu zlé z jednoho prostého důvodu. Nic není otevřené. Ani McDonald's, který otevírá až v 6:00, ale riskovat raději nebudu. Přeci chci na Djerbu a ne se ládovat tousty, i když dobrými v rychlém občerstvení.
Každopádně čekejte článek s titulkem "Jaké je to letět sama v 16ti" a také možná vyjde i vlog z mé dovolené. Vymazala jsem kvůli němu všechny mé vzpomínky.
Pro dnešní ráno je to vše. Doufám, že let si tentokrát užiji.


Share:

středa 21. září 2016

37 hodin do odletu

Zdravím všechny.
Dnešní článek bude takové "GET READY WITH ME".
Zhruba za 37 hodin odlétám což je takový den a půl a já se rozhodla napsat, co si sebou beru do letadla, tedy do mého příručního zavazadla.

Do letadla si toho beru pomerně hodně a proto jsem zvolila větší černou kabelku, kterou nosím například do práce. Další výhoda kromě velikosti je, že dobře rozloží váhu. Tím, že kabelka je trochu vystužená má menší efekt rozložení váhy, ale presto se bude zdát na rameni daleko lehčí.
Já už samozřejmně kontrolovala počasí a dozvěděla jsem se, že bude kolem 6°c, což je dost velká zima. Terminály jsou dost chladné a právě proto si sebou vezmu kožíškovou vestičku z New Yorku, kterou můžu použít i na přikrytí v letadle.


Počítač je pro mě nezbytnosti, jelikož plánuji napsat ještě nějaký ten článek na letišti a samozřejmně v mé cílové destinaci také. A protože mi mobil s power banku nevydrží věčně, vzala jsem si sebou také knížku a časopis ve kterém budu hledat inspiraci. Při čekání na letišti v Tunisku zaplatíte až 1000 koru za 3mb což se mi stalo minulý rok. Přibalím si samozřejmně ještě sluchátka, nabíječku, oční kapky a co je opravdu důležité jsou sluneční brýle. Vycházející slunce v 10000 metrech nad zemí je opravdu peklo.


Na letišti si plánuji koupit kávu, abych náhodou nezaspala odbavování, takže peněženku s kartičkami a penězi rozhodně zapomenout nemůžu.


Tím, že už je podzim, tak jsem si raději sebou přibalila i dešník. Zpátky domů pojedu už totiž městskou dopravou a zmoknout bych nechtěla. Nevím čím to je, ale pokaždé když přiletím, tak prší. 
Dále si vezmu sebou i amtibakteriální ubrousky, které používám dost často


A na to hlavní nesmím zapomenout. A to jsou doklady k pobytu. Především je to voucher k pobytu, bez něj bych do hotelu nemohla. Dále jsem si vzala i bloček s propiskami, kde si budu zaznamenávat různé informace a návrhy na články. 
Neopomenula jsem ani ženské potřeby. Nechci riskovat být opět bez nich a dostat do tam.


Upřímně se zdá, že je tam toho hodně, ale opravdu to tak není. Tím, že je kabelka velká a není ani moc vystužená se váha ztratí.


*o outfitu se rozepíši až na letišti. Sama totiž nevím co si vezmu na sebe
*čekejte videodeníček nebo minimálně články






Share:

Jaké "nesmysly"dělám já před odjezdem

Opět váš zdravím všechny.
Rozhodla jsem se, že dnes napíši ještě jeden článek "Jaké nesmysly dělám já před odjezdem"

^Změna playlistu^ - Před každou si stahuju vždy nové písničky a měním playlist, ale na co vlastně. Možná jen hledám tímto způsobem hudbu do videodeníčku
^Neustálá kontrola počasí^ - Už 2 týdny před odjezdem koutroluji stav počasí, abych věděla co si na sebe obléci, ale na co vlastně.
Stejně ten den bude jiné počasí než má být
^Věčné přehodnocování oblečení na cestu^ - Pořád si v hlavě sestavuji jakýsi "scénář" oblečení. Vždy k outfitu v mé hlavě odeberu či přidám jednu věc, ale na co vlastně.
Přeci jen na poslední chvíli překopu můj dokonalý outfit z hlavy na něco nesmyslného
^Mazání starých fotek z dovolené^ - Tak týden před cestou se snažím smazat zbytečné soubory z telefonu, kde nejvíce zbytečných souborů jsou fotky, kde mám většinou screenshoty, ale na co vlastně.
Než odletím vyfotím ještě miliony fotek a nakonec to musím mazat v letadle, abych natočila start a přistání
^Sestavování pláni jménem "Co budu dělat na letišti" - Skoro na minuty si napíši seznam, co budu dělat na letišti. Kam půjdu, co budu jíst, kdy přijdu na odbavení, ale na co vlastně.
Zase přece nebudu stíhat, nebo se někde zaseknu nebo spíše ty obchody, do kterých chci jít budou zavřené
^Psaní článků na blog (brané také jako vychloubaní)^ - Miluji psát tipy pro cestování. Cestováním žiji stejně jako technikou. Mé tipy stejně nepoužiji, , tak na co to psát.
Né, že bych se chtěla chlubit, ale jen prostě.. Jóó chci se chlubit. Jsem na to hrdá, že část je z mých vydělaných peněz v tomto zájezdu.
^Balení zbytečných věcí do kufru^ - Vždy si napíši seznam, co si vezmu do kufr, ale stejně ho poruším, takže proč si ho psát.
Asi čekám, že spadneme někde v Andách, tak si raději sebou beru 2 roláky a ještě nůž s vidličkou a nebo, že nechci mít svůj kufr prázdný, ale ty Andy jsou pravdepodobnější





A jaké jsou vaše zbytečnosti co se týče cest :) ? Napište mi o tom v komentáři
Share:

čtvrtek 15. září 2016

Dospěla jsem a v ruce držím vítězné květiny

Zdravím všechny.. Právě sedím v kodrcavém autobuse a jsem na cestě domů a v ruce držím 3 rudé růže se šáterem. Podstata tohoto příspěvku je taková, že chci napsat o tom, jak jsem na sebe hrdá.
Růže, které držím v ruce jsou pro mojí mámu, co zítra slaví své narozeniny. Květinu pouze předám a až zítra budu přát.. A proč? Jsem momentálně non-stop v práci a to jen proto, abych si už konečně sama vše platila.
Ještě před pár měsíci, bych si nemohla dovolit nakupovat to, co nakupuji teď. Nedokázala bych koupit květiny pro milované z mým vydělaných peněz. Nedokázala bych si zaplatit dovolenou na kterou odlétám za pár dní. Nedokázala si koupit, tak banální věc jako jsou plavky, jako každá typická dívka. Nedokázala bych být taková jaká jsem teď. Dočista jsem se změnila. Jinak se chovám a dokonce jsem si dovolila i menší změnu barvy vlasů.
Jsem na sebe opravdu hrdá a mrzí mě to, jak se ve mě lidi splestli.
Z té dívčiny, co si dělala hlavu z maličkostí vyrostlo konečně něco, čeho si lidé můžou vážit.
Cítát "Práce šlechtí" je pravdivý. Ale také existuje citát "Nic se nesmí přeháněk" a já už začím. Celý můj den probíhá takto :
Vstanu v 5:30 a rychlostí blesku se oblékám a čistím si zuby a to vše musím stihnout do půl hodiny. V 6:17 mi odjíždí autobus a já v něm usínám. Na vršovicích si dávám kávu na probuzení. Do školy dorážím na čas, když se škola zavírá. Snažím se dávat pozor a zapisovat si, ale někdy to prostě nejde. Po škole okamžitě jedu domů si sbalit věci do práce a v 16 hodin jsem už na místě. Ve 20 odjíždím z práce a doma jsem zhruba okolo 22:30. Nedokáži usnout dříve než ve 12 hodin. Obvykle si poslouchám písničky a usínám.
Kromě víkendů, které mám volné je toto moje ranní rutina. Jsem nevyspalá, ale přesto mě kupovinu práce baví.
"Není hezčí pocit než být na sebe hrdý, za dřinu, kterou skoro každodenně děláte"


Share:

úterý 13. září 2016

Back to school - Proč vlastně?

Zdravím těch pár lidí, co si rozklikly můj odkaz na tento blog.
Dnešní článek bude o mém názoru na edici #BackToSchool, kteří mnozí z vás psali a nebo pouze náhodně rozklikly (všimli jste si jakou má angličtina jednu velkou výhodu, nemusím luštit 2 hodiny, zda se píše Y nebo I). Pro pořádek, kdyby náhodou někdo něvěděl (ikdyž to už není možné) jde pouze o to, že lidé píší různé tipy na studium nebo na #Diy sešitů. Já si kladu otázku : "Proč se vlastně takové to články píší?"
Já si každý rok říkala "Jo a teďbudu nosit sešity, ve kterých je vše řádně vypsané, pěkně vyskládané barevné tužky na stole, rýsovací pomůcky.." První 2 týdny v pořádku. Krásný sešit, pomůcky jsem každý den měla ve škole a pak najednou.. Zapomněla jeden den, zapomněla druhý den, zapomněla třetí a už to šlo.  Podle mě nakonci v efektu budem vůbec rádi, že máme propisku. A když budete mít ještě jednu propisku pro kamaráda je to jako zázrak. Budeme vlastně i rádi, když do školy přijdeme o pět minut později.
A co se týče oblečení, budeme rádi pokud do školy nepůjdeme v župánku s králičími bačkůrkami.
Nikoho tím samozřejmně nechci urazit. Pouze jsem napsala svůj názor.


Share: